Ptáci zřejmě magnetické pole vnímají očima, pomocí speciálních molekul v sítnici. Biologové doposud předpokládali, že klíčové pro vnímání magnetického pole jsou nervové buňky s krystalky magnetitu. Experimenty s červenkou obecnou (Erithacus rubecula, angl. European robin) a zebřičkou pestrou (Taeniopygia guttata, angl. zebra finch) ukazují, že jako klíčový pro vnímání magnetického pole se jeví flavoprotein kryptochrom Cry4 v buňkách sítnice. Excitací modrým světlem vytváří reaktivní molekula se dvěma nepárovými elektronybiradikál?, na který působí magnetické pole. Flavoprotein je molekula bílkoviny spojená s nukleovou kyselinou navázanou na riboflavin (vitamin B2, chemická struktura viz obr.).
Červenka obecná je malý evropský pták z čeledi lejskovitých řádu pěvců. Na obrázku ji vidíme nahoře (foto Marek Szczepanek, CC-BY-SA-3.0, http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/, via Wikimedia Commons). Zebřička pestrá (obr.dole) neboli pásovník šedý žije v Austrálii. Patří do čeledi astrildovitých řádů pěvců (foto Peripitus, CC BY-SA 2.5-2.0-1.0, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.5-2.0-1.0, via Wikimedia Commons). Popsaný způsob vnímání magnetického pole je vývojové velmi starý. Nacházíme ho již u mušky octomilky. Zdali ptáci skutečně vidí magnetické siločáry, nevíme. Signály do mozku přicházejí z oka, ale způsob jejich dalšího zpracování neznáme. Kromě tyčinek a čípků i my máme v oku třetí typ fotoreceptorů, které slouží k synchronizaci čtyřiadvaceti hodinového (cirkadiánního) rytmu, aniž by vyvolávaly jakýkoli zrakový vjem.
